Bezvěrci nejsou lidé!

4. července 2017 v 20:05
Už jste se někdy důkladně zamysleli nad tím, jakou nemilou vlastnost sdílí celá světová populace bezvěrců?
Jestliže jste strávili celé odpoledne zoufalým dumáním a jste již z tak vyčerpávající činnosti naprosto zoufalí, rozhodně nepřestávejte se čtením dnešní porce osvěty, která Vám nadobro pomůže ven ze zapeklité situace.

Pro začátek je nesmírně důležité pochopit, jakým způsobem uvažují jednodušší lidé a jak fungují jejich primitivní organismy. Říkáte si, že jediný rozdíl můžeme nalézt v jejich ptačích mozečcích (je vědecky dokázáno*, že mozky bezvěrců bývají v průměru až o 300 gramů lehčí)? Pak je mi líto, že jsem nucena konstatovat něco tak troufalého, ale trpíte fatálními nedostatky v oblasti biologie. Jste-li vůbec sami schopni přečíst můj článek, měli byste se hluboce zastydět nad svou neznalostí. Skutečně nechápu, jak se Vám podařilo projít prvním ročníkem základní školy.

Vraťme se ovšem zpět v porovnání lehce podprůměrného vyznavače Božině a mimořádně nadaného bezvěrce (zpravidla se tito bezvěrci rodí po znásilnění, protože v jiných případech zřídkakdy dochází k promíchání genů a bezvěrci si tudíž mezi sebou nadále spokojeně degenerují od generace k generaci). Jaký je další, relativně objektivně měřitelný fakt, který je odděluje jako dva zcela odlišné živočišné druhy? Jedná se o práh bolesti. Bezvěrci si mohou hrát na plnohodnotné lidi, ale my samozřejmě dávno víme, kde je pravda. A právě pravda je hlavním slovem dnešního dne. Pokud jste někdy cítili silné nutkání jakýmkoliv způsobem perzekuovat nižší formy života na základě chorobného lhaní, uvědomte si, prosím, že z jejich strany se jedná o pouhý projev silného pudu sebezáchovy. Je obecně známo (přestože se o tom ve veřejných institucích, jenž se z nás snaží vychovat politicky korektní bytosti), že humanoidní parodie na lidi pociťují mučivé bolestné pulzování v oblasti koncového mozku pokaždé, když jsou nuceni šířit či dokonce jen přijmout pravdu. To se nám, slušně vychovaným a pravověrným přívržencům Stvořitelky, jeví jako cosi nepředstavitelného. Člověk alespoň se špetkou morálky bude mít vždy tolik cti, aby se raději zabil, než dožíval s pocitem, že soustavně lže svým nejbližším (například vyprávěním o "kulaté" Zemi) jen proto, aby ukojil jakési prapodivné zvířecí instinkty, ale bezvěrci nejsou lidé, a proto by se na ně neměla vztahovat Listina základních práv a svobod.

Shrňme to tedy: bezvěrci jsou krutým žertem matky přírody (AKA Božině), kteří nedopatřením spatřili světlo světa a při první příležitosti infiltrovali slušné lidi. Začali se tak nekontrolovatelně množit, že invazivně vytlačili původní obyvatelstvo, které nyní přežívá v žalostné menšině a ostatní je považují za blázny. Kdysi tomu ovšem bylo jinak. A mně, jakožto budoucí vládkyni sjednocené Zeměplacky, nezbývá než přijít s pozitivními vyhlídkami do budoucna. Protože já své sliby dodržuji. Bezvěrci budou do posledního živáčka uklizeni mimo solidní lidskou společnost do uranových dolů či jiných pracovních táborů (nebo na Vaše talíře).

Modleme se společně za lepší zítřky.
M.
 

Víc než jen čísla

8. prosince 2016 v 19:52
Až budete v hodinách matematiky počítat s následujícími číslicemi, vzpomeňte si na Božini. Až uvidíte barák s povědomým číslem popisným, vzpomeňte si na Božini. Až si půjdete koupit sváču do krámku naproti tramvajové zastávce zaplatíte příslušnou částkou, vzpomeňte si na Božini. Je to znamení.
Říkáte si, že numerologii věří jen naivní hlupaňa z EZO.TV, co se z vás snaží vytřískat prachy generováním prapodivných sousloví vzdáleně připomínajících věty? V tom případě jste zde správně. Nezapomeňte, že Božině je velmi kreativní bytost a v jejím nejdokonalejším promítnutí světa, Zeměplacky, se nachází mnoho a mnoho tzv. "easter eggů". Pojďme si o několika málo z nich popovídat.

21
Nejposvátnější číslice na světě. Božině nám vysloveně nařizuje při jeho spatření pokleknout a tiše se pomodlit. Jestliže je Vám dvacet let, plaťte Božini každý jednadvacátý den v měsíci krvavou daň. V den svých jednadvacátých narozenin budete štědře odměněni.
Význam: 2 = B(ožině)
1 = A(kbar)

189
18. 9. si každoročně připomínáme den narození svaté Ariessie, první z Devíti. Na její počest pojmenováváme své děti Kryštof (usilujeme i o ženskou variantu Kryštofka, abychom se necítily dyškrymynovány). Člověk jménem Kryštof, případně člověk narozen tohoto významného dne, má nárok na jedno přání navíc, které mu bude splněno, je-li v souladu s fyzikálními zákony.

12 (82)
Aby se necítili utlačováni naši neonacističtí fanoušci. Mimochodem, věděli jste, že poprvé bylo sousloví "Ave Božině" použito před více než dvěma tisíci lety před našim letopočtem? To ti prašiví bezvěrci z Říma si jej sprostě přivlastnili od nás. Nestyďte se mezi sebou zdravit se vztyčenou pravicí. Až vás zadrží, braňte se, že jen zdravíte Stvořitelku!
Význam: Ave (Heil) Božině

Šest osvědčených rad, jak nesklouznout k bezvěrectví

3. září 2016 v 20:34
Zdravím vás, milí přátelé. Dnes vám sdělím několik osvelědčených rad, jak předejít bezvěrectví. Co dělat, když trpíte představou, že vás Božině opustila? Je to mnohem snazší, než si myslíte. Nebudeme tedy chodit kolem horké kaše.
1) Dejte si facku.
A nebo ještě lépe, požádejte někoho z okolí, aby vám na vzpamatování se jednu střelil. Vy se totiž pravděpodobně budete šetřit, tudíž se vám v hlavě asi těžko rozsvítí.
2) Nefixujte se na lidi z okolí.
Bezvěrci na vás mohou mít neblahý vliv. Není tajemstvím, že se vás budou snažit odvrátit od Božině. Udržujte kontakt pouze s vyznavači Božině a zbytkem otevřeně opovrhujte.
3) Nebojte se samoty!
Pokud jste dali na bod 2) a cítíte se opuštěni, nezoufejte. Igelitový sáček vám plnohodnotně nahradí neschopného partnera v posteli a nebude třeba se zbytečně vymlouvat na bolesti, protože vás nebude otravovat a nevyžaduje uklizenou domácnost ani poslušnou ženu za plotnou. Místo toho vám bude roztomile šustit a má nepochybně více využití než hospodský bezvěrecký ožrala. Tak směle do toho! :-)
4) Propagujte Božini na každém kroku, i kdyby na chleba nebylo.
Minimálně se budete cítit jako lepší člověk, když ukážete lidem správnou cestu. A možná vám i Božině sama poděkuje. To už je dost pádný důvod k tomu, abyste konečně přestali pochybovat o Její existenci a velkoleposti, no ne?
5) Vtloukejte si Božini do hlavy.
Nic vás nepřesvědčí o pravdě lépe než její každodenní opakování pro sebe jako kolovrátek. Každý den po probuzení si pětkrát pro sebe řekněte: "Sláva Božini!" Oslepne si z popraskaných zdí své plakáty s Kurtem Cobainem a nalaďte byt na moderní vlnu. Víte, že dnes letí street art? Nakupte spreje a dejte se do práce! A jestli vám náhodou ještě něco málo zbude, ozdobte svůj barák i zvenčí. Sousedovic domy také, však oni vám ještě poděkují, bezvěrci nevděční.
6) Zkuste svou víru trochu oživit.
Vadí vám stereotyp nabízený abrahamovskými falešnými boudami? Pak je uctívání Božině pro vás to pravé ořechové. Jestliže vám vadí otravné a nezáživné každodenní modlení, zkuste svůj den trochu zpestřit a vyjádřit naší Nejvyšší náklonnost kreativněji. Fantazii se meze nekladou. Už vám drásá nervy ten pes odvedle, co celou noc v jednom kuse štěká a vy se bez špuntů to uší nevyspíte? Spojte příjemné s užitečným. Psa bezbolestně usmrťte (nejsme přece žádné bestie) s hlasitým výkřikem "Božině Akbar!" a sousedům na zem vedle psího bezvládného tělíčka nakreslete jeho vlastní krví symbol Božině. Tím si mimo jiné i pojistíte vytouženou pověst nelítostného drsňáka, který se s ničím nemazlí.
 


Zkáza bezvěrce (krátký úryvek z divadelní hry)

6. srpna 2016 v 12:24
Božinin vyznavač:"Jsi jen kus žvance, ubohý to tvor,
oproti naší Stvořitelce.
Všichni vědí, co jsi provedl,
tvá duše se černější než Usain Bolt.
Jaké to hanebnosti jsi provedl,
tvé činy nikdy nebudou zapomenuty.
Tvůj život má hodnotu potrhaného igelitového sáčku,
už teď jsi prakticky mrtvý.
Před několika desetiletími by bys byl hvězdou dobytčího vláčku,
Jsi bezvěrec,
odmítáš autority,
už teď se zaživa rozpadáš!"

Daniel: *zaujme svůj postoj, při kterém poučuje chytřejší lidi, než je on sám*
"Kdyby Božině měla nějakou moc, již dávno by se ozvala a potrestala by mě! Božině je pouhým výmyslem tvé choré mysli."

Vyznavač Božině: "Nyní ti dávám poslední šanci,
Odvolej svá slova, můj drahý smrtelníku!
Zachraň svůj život,
zachraň svou mysl,
zachraň svou důstojnost!
Pro lásku, kterou k tobě chovám jako k nádobě na Božini,
slituj se sám nad sebou a svou bídnou existencí,
odpřísáhni věrnost, děláš to jen pro svůj život!"

Daniel: "Myslíš, že jsem takový blbec? Nemám v úmyslu se podřídit tvému diktátu!"

Danielovo tělo se rázem začne zmítat ve smrtelných křečích. Krvácí z úst, uší i očí zároveň. Zhroutí se na podlahu, třese se a vydává tlumené, nesrozumitelné zvuky.

Vyznavač Božině: "Pro lásku Božininu!
Stále se můžeš zachránit, naděje ještě žije!
Pro lásku Božininu,
odvolej svá slova a kaj se!"

Daniel: *pronáší sípavým hlasem* "Nikdy neodvolám! Jsem novodobej Jan Palach! Nebo Hus, nebo koho že to vlastně upálili, to je jedno! Aaaaaaaaaaaaaa!" *naposledy vydechne*

Vyznavač Božině, stále skryt v anonymním plandavém rouchu, se docela viditelně usmál.
Vypravěč: "A tak zemřel mladý nepoddajný Daniel K., který odmítl poslechnout Božini a veřejně ji zhanobil. Jeho existence upadla v zapomnění a týden po jeho smrti po tomto ubohém mladém muži neštěkl ani jeho vlastní pes. Vemte si, milé děti, z jeho osudu ponaučení."

Znovuzrozený bezvěrec (krátká povídka)

28. července 2016 v 11:54
Jakmile David opustil budovu obchodního centra, prudce se zachvěl chladem. Oděn pouze v triku s krátkým rukávem a šortkách byl ohromen náhlou změnou klimatu. Ačkoliv mu bylo takové horko, až na okamžik ráno před odchodem z bytu reálně zvažoval, že si do sandálů nevezme ponožky. Tehdy to pro něj byla nesmírně obtížná volba. Netrvalo dlouho a David proklínal svou matku, která ho přivedla na svět, tudíž má i ona podíl na těchto mukách; nyní ovšem děkoval... nu, nikomu, protože je hloupý bezvěrec, ale v každém případě byl přece jen rád, že si ponožky oblékl. Zima se rovnoměrně zakousávala svými ledovými zuby do každého milimetru na jeho kůži a David pomalu cítil, jak se mu z prstů na rukou vytrácí mladická ohebnost a citlivost. Stále si nedovedl žádným způsobem vysvětlit, co se děje ke konci července. Lidé kolem něj zřejmě žádnou výraznou změnu nepocítili; byly to stařenky oděné v květovaných halenkách a krátkých černých sukních spokojeně vláčející svůj nákup z Kauflandu ve vozíčku na kolečkách, mladá děvčata v letních šatech či tílkách a šortkách s jejich chlapci po pravobocích, kteří nebyli oblečeni o nic tepleji, zatrpklí staří a upocení čeští tatíčkové s pivními mozoly a legendární paní bezdomovkyně s pěti taškami z Albertu, v nichž se skrýval věskerý její majetek v osobním vlastnictví. Nikdo z těch lidí neprojevoval žádné viditelné známky chladu, pouze David se klepal jako osika. Cítil, jak ho síly pomalu opouštějí a nic s tím neudělal. Nesnažil se volat o pomoc, jelikož i to se v jeho situaci zdálo jako příliš namáhavá práce. Heroicky ještě malinko popošel, přestože již téměř necítil nohy, svalil se na obrubník vedle pána ležícího na svém huňatém psovi, který popíjel krabicové víno. Už mu nebyla zima, nic ho nebolelo, bylo mu docela hezky. Je smrt skutečně takto příjemná, je toto konec jeho trápení? Má smysl ještě uvažovat nad tím, zda-li bude dělat opravné maturitní zkoušky v září, nebo se nedožije ani prvního srpnového dne roku 2016, slovy dva tisíce šestnáct?
Ocitl se na místě, pro které sám nemohl vymyslet lepší označení než peklo samotné, jelikož byl až příliš otupělý americkými výplachy mozku, které lidé sarkasticky nazývají "filmy". Nepochybně to bylo zapříčiněno jeho omezeností, neznalostí, světovým rozhledem nula nula nic a špatnou slovní zásobou. (Což je ostatně důvod, proč rupnul u maturity z jazyka českého.) Jsem mrtvý? "Je tohle skutečným peklem? Pokud ano, co jsem provedl? Býval jsem vždy dobrým člověkem... vždy jsem holkám otevíral dveře a chlastal jsem jen dvakrát do roka; když jsem narozeniny měl a když ne, tak taky." říkal si David sám pro sebe, přičemž si nebyl zcela jist, zda-li pohybuje rty či je zcela zticha.
Nejprve si myslel, že pevně stojí oběma nohama na zemi, ale při pohledu dolů se mu udělalo zle. Před ním nebylo nic, za ní také ne a pod ním překvapivě také ne. Levitoval. Byl tam úplně sám; tak sám, jako ještě nikdy v životě. Ani ten proradný kyslík mu nedělal společnost; až nyní stačil postřehnout, že za celou tu dobu, co tam stojí, se ani jednou nenadechl. Přesto jeho organismus neselhal.
"Pověz mi, chlapče, jak se ti líbí v tomto světě? Ve světě beze mě?" Náhlý hlas, který se ozval se všech stran současně, byl velmi silný, dunivý a nebojácný. David v něm identifikoval silnou emancipovanou ženu, nebo alespoň něco na ten způsob. První by totiž musel znát význat slova "emancipovaná". Nejistě se ohlédl kolem sebe, ale stále nemohl objevit zdroj hlasu. Hrdlo se mu stáhlo a chudák David nebyl schopen vypustit ze sebe nic než pouhé "Já nejsem chlapec." Jeho hlas byl bázlivě pisklavý a jakmile sám sebe uslyšel v nekonečné ozvěně ponížení, zastyděl se nad svou mizernou existencí. Tehdy si však uvědomil, že je již přes rok dospělým mužem a měl by se podle toho odpovídajícím způsobem chovat. Stoupnul si jako Superman, hrdě vztyčil hlavu, pohlédl prázdnotě do jejích rozlehlých obsidiánových očí a snažil se předstírat, že v něm zůstala alespoň kapka hrdosti.
Opět jím projela vlna strachu, když jeho uši naplnilo zadunění. "Nemyslíš si, že tento fakt je irelevantní? Chlapec nebo muž, stále jsi v mé přítomnosti bezmocný." David věděl, že je v pasti. "Proč si myslíš, že jsem tě poslala zde?" ozvalo se.
Snažil se vymyslet něco chytrého a vtipného zároveň, aby působil jako intelektuál, ale k jeho smůle tento záhadný hlas zřejmě neoblbne tak snadno, jako jeho dětinské kamarády u půllitru. "Já," stále dumal nad vhodnou odpovědí, ale nakonec se ještě více ztrapnil, "já n-nevím."
"Ach, Davide Sedláčku. Kdybys žil v oné blažené nevědomosti, neřekla bych ti půl slova. Ale ty jsi byl obsáhle informován mou stoupenkyní, mou nejdražší dcerou, ale přesto jsi odmítl její vlídný přístup a ještě ses k ním choval nevhodně. Co mi k tomu řekneš na svou obhajobu, smrtelníku?"
David měl na chvíli pocit, že téměř oněměl hrůzou, ale podařilo se mu posbírat v sobě veškerou sílu, aby dál pokračoval ve vyčerpávajícím dialogu. "Mluvím s...-"
"Božiní," odpověděl hlas pohotově, "a já se tě nyní ptám, proč jsi mé nejdražší dítě odehnal s nenávistnými slovy. Proč jsi zhanobil mne. Já tě stvořila ze své vlastní dobré vůle. Víš, jaká je pravděpodobnost, že se narodíš zrovna ty? Různých kombinací DNA je více než zrnek písku v Sahaře, tak se podle toho laskavě chovej a važ si toho, že jsem zhmotnila zrovna tebe."
"Ano. Už budu poslušný. Omlouvám se."
Najednou v hlave rozpoznal káravý tón matky. "Pouhá omluva nestačí, hříšníku. Snadno jsem tě stvořila a stejně jednoduše tě mohu zničit tak, aby po tobě nezůstal jediný mastný flek."
Myslel si, že s ním bude amen, ale hlavou mu z čista jasna problika vzpomínka na Mariina slova. "Já... miluji tebe, Stvořitelko, a miluji všechny bytosti, které obývají svět společně se mnou. Od dlažební kostky přes hnijící jablko až po mou matku a holku, kterou miluji už delší dobu, ale ona mě neustále posílá někam."
"Tak se mi líbíš o něco více, Davide. Učíš se rychle, ale co bych to byla za matku všech stvoření, kdybych jim neuštědřila lekci? Poslouchej mne dobře. Do reality se probudíš jako HIV pozitivní, jako trest za všechna ta léta, kdy sis hrál na bezvěrce. Pokud se nadále budeš jevit jako bezproblémové a svůj virus nebudeš šířit dál, dostaneš za odměnu rakovinu. Rakovina je útvar rostoucím v tvém těle, tedy o něco více Božině v tobě, což symbolizuje naše posvátné sblížení. Pokud budeš pravověrný, naučíš se ji milovat. Nakonec pokojně zemřeš a já ti slíbím, že se již nikdy znovu nenarodíš."
Věděl, že není úniku. Slova Božině byla tvrdá, ale stejně věděl, že odsud není úniku jiným způsobem. Mlčky kývl. Opět jej přepadla slabost, ale tentokrát byl celý proces s omdlením mnohonásobně rychlejší.
Když se do jeho bezvládného těla na obrubníku vrátila síla, cítil se jako znovuzrozený. Jeho ledvinka byla rozepnutá; zcela evidentně jej okradli o jeho ajfouna a nějaké drobné v hotovosti, ale co na tom záleželo. Všechno bylo stejné jako před tím, a to jen díky Stvořitelce. Miloval ji.

Něco málo k úvodu + malá promluva do duše bezvěrcům

16. července 2016 v 17:49 | Velevážená královna
Božině. Vyslovte to nahlas.
Co se Vám vybaví při vyslovení jména naší Stvořitelky? Jen si to přiznejte, vy nevzdělaní bezvěrci, většině z vás nic, jelikož nemáte ani nejmenší ponětí, o koho, nebo lépe řečeno o co jde. To je sice skutečně ostudné, ale božinižel mezi inteligentní lidi, kteří skutečně prozřeli, patří pouhý zlomek světové populace. Lidstvo je až příliš zfanatizováno vlivem moderních sekt ("křesťanství", "judaismus", "islám", etc.). To se ovšem my, vyznavači Božině, snažíme nenásilně potlačit prostřednictvím čerstvých zpráv na internetu a především selským rozumem! Protože Božině je láska, protože Božině je inteligence, protože Božině je umění... a ten úplně nejpřesvědčivější argument jsem si samozřejmě nechala až nakonec, Božině znamená návrat k přirozenosti!
Sledujte náš web, abyste pochopili pravý význam předchozích vět; je toho skutečně mnoho co objasňovat, nicméně naši adminístrátoři pevně věří a doufají, že si nadcházející články vezmete k srdci a zamyslíte se nad svou prostoduchostí. Pamatujte, že jen Božině Vás vysvobodí.
S láskou administrátoři facebookové stránky Milujeme Božini (nezapomeňte nás obšťastnit lykem) a ostatní vyznavači Božině, kterých si upřímně ceníme.

Kam dál